Je mi zima. Stále. Kdykoliv a kdekoliv. Možná špatná termoregulace, určitě vrozená zimomřivost. Nejspíš moje chronická nespavost a všudypřítomná únava.
Přestože venku padají teplotní rekordy Já se balím do zimního dlouhého kabátu, kožených rukavic a objemných šálů.
Doma, náš stařičký kotel každé ráno hrdě jiskru zažehne. Bohužel dle vlastního vnitřního termostatu. Spíná při 18,1 stupních a nekompromisně vypíná, jakmile dofuní k 20,3.
V jasné pozici dočasných rukojmích a s vědomím, že by mohlo být i hůř, s mistrem Gasem 28, nijak nevyjednáváme a pokorně se přizpůsobujeme.
Zvířata mají vlastní kožichy. Děti, pokud využívající právě "mama hotel" , tráví beztrestně volný čas v posteli pod dvěma dekami a vytvořená hnízda jim spolehlivě zahřívají rozpálené notebooky.
Mně nezbývá než se rychle pohybovat. Vařit husté polévky. Péct šťavnaté maso. Pít hektolitry zázvorového čaje a utěšovat se myšlenkou, že nás zaručeně neskolí virová onemocnění...
Jakmile můžu, uchyluji se do vyhřátých studoven knihoven, klimatizovaných výstavních prostor, přetopených sálů kin nebo restaurací s otevřenými krby poblíž našich stolů.
Tak ráda bych chladu u nás doma využila k ušití maxi svetrů pro všechny trpící obyvatele. Leč, zaspala jsem při včasném nákupu pletenin a teď nemůžu žádné, dle svých představ, sehnat.
Tedy Ježíšek objevil - uvolil se - a kráčí ležérním krokem- , vyzvednout na poštu, pár zbytků ze světových přehlídek. Já pevně doufám, že mu Dobrá vůle vydrží i při přebírání a placení toho mini balíčku...
Jako správná " madame chic" jsem prozatím sáhla do loňských zásob a vylovila umělou uzlíčkovou kožešinu a polyesterovou podšívkovinu tón v tónu.
Kožešinová uzlíčková vesta
- Střih se skládal pouze z jednoho zadního a dvou předních dílů.
- Přední díly mají tvarovací prsní záševky.
- Zadní díly jsou klasicky rovné.
- V průramkové části je vesta, záměrně, hodně vykrojena.
- Podšívka zcela kopíruje vrchní látku. Sešit a byla v jednom sledu. Pouze v ramenních švech, kvůli pohodlnému obrácení, je dodatečné ruční sešití nutné.
- Celková délka vesty je tříčtvrteční.
Tentokrát mi zabralo více času uklízení odstřižků látky a závěrečné čištění pana Lucznika, než samotné šití. Červené uzlíky jsme, celé dva dny, odstraňovaly z kůže, srsti, vlasů, oblečení, jídla i pití.
Ušila jsem si jednoduchou, tříčtvrteční, subtilně působící vestu a nosím ji moc ráda.
Nejraději v kontrastu s lehkými a průsvitnými látkami. Šifonové sukně. Krajkové šaty. Síťovaná trika...
A jak už je mým zvykem, moje milé dámy, i tentokrát jsem podšívku vesty dozdobila oblíbeným sloganem. Výhradně na nositelce pak záleží, jak moc si ho nechá pouze pro sebe...
Ať jste i Vy, moje milé dámy, pouze a jedině limitovanou edicí a nikoliv běžnou konfekcí...