Dvacet let jsem si bez auta neuměla představit svůj každodenní život. Auto bylo mou prodlouženou rukou, kanceláří, nákupním vozíkem, provizorní psí boudou i zaručeným uspávacím prostředkem na neklidné děti...
Moje poslední auto vstoupilo právě před rokem do kritických pubertálních let a dávalo mi pěkně zabrat. Tahalo ze mě peníze, chovalo se absolutně nepředvídatelně a náladově. Nepomohlo domlouvání, podbízivé poplácávání po palubní desce, vzteklé troubení, občasné nakopnutí poklic u kola, absence leštění karoserie. Za trest jsem ho poslala na diagnostiku a papír, který drahý přístroj vyplivl , odsunul "rosničku" na vedlejší kolej.
Přestala jsem ignorovat integrovanou dopravu a začala jezdit vlakem. První ranní vlak mi ujel. Čekala jsem, že se mi otevřou dveře automaticky, jako v metru. Neotevřely. Jistě jsem udělala" hezký den" nejen strojvedoucímu, průvodčím, ale i cestujícím ve vlaku....
Taktéž všechny své blízké jsem překvapila a uzavírali otevřeně sázky, jak dlouho mi to vydrží.
Cestování vlakem mi vydrželo dodnes. Z nutnosti se stalo potěšení. Vlak mi nahrazuje pracovnu, pozorovatelnu, odpočívárnu, divadlo...
Kolony na D1, dražší benzín, vyprodané dálniční kupony a drzí automechanici mě nechávají v klidu.
Pubertální "rosnička" tento měsíc skončí na vrakovém hřbitově a Já si z garáže vytvořím větší šicí studio. Našetřené peníze vložím do jeho vybavení podle vlastních představ.
Dalších pár let vlastní auto opravdu neplánuji. Zrušila jsem svou roli rodinného taxikáře, veškeré velkoobjemové zboží mi dováží kurýrní služba, nákupy obstarávám v obchůdku s lokálními potravinami, lekci ve fitness centru, diky svým 10 000 krokům cestou na vlakové nádraží denně, už nepotřebuji stíhat...
Jedině, co jsem musela přehodnotit je počet a váha příručních zavazadel, výška podpatků a praktičtější vrstvitelné oblečení.
Úplně jsem se zamilovala do vest různých velikostí, tvarů a materiálů. Nosím je samostatně, přes bundy i kabáty, oversize svetry, slavnostní šaty, na holé tělo...
Jednu takovou variabilní, flexibilní jsem si ušila tento týden.
Látka je polyester s příměsí vlněných smyček. Podšívka kontrastní barvy jarní
zelený polyester.
Vrchní látka při stříhání a šití dělala neskutečný binec. Ačkoliv jsem pořad zametala, smyčky jsme nacházely ve vaně, postelích, kávě, koláčích i v srsti našich zvířat.
Smyčková vesta se vzkazem na podšívce
- Rovný střih.
- vysoký límec s klopami.
- Podšívka v kontrastní barvě s ručně psaným vzkazem převzatým od slavného Oscara De la Renty.
- Kapsy v bočních švech.
- Zapínání na 2,5 cm velkou plastovou patentku.
- Celková délka do poloviny boků.
Ušito jsem měla během třech odehraných alb Leonarda Cohena. Do poslední chvíle jsem neměla zvolené zapínání. Koketní vzkaz na podšívku mě napadl ve snu.
Ovšem stávka foťáku, následné nepovedené stažení fotek, vyhoření harddisku počítače, opakované focení na tablet, mě málem připravily o rozum...
Vesta je díky rovnému střihu pohodlná, díky hlubokým kapsám praktická a díky vyššímu límci a celkové délce hřejivá.
Ranní chůzi v mlze i případné zpoždění vlaku zvládnu v pohodě.
A co Vy, moje milé dámy, dáte doporučovaných 10 000 kroků denně ? A vypadá Vaše chůze tak, jak připomíná můj skrytý vzkaz na vestě? :-)))
Žádné komentáře:
Okomentovat