Obdivuji nejen její tvorbu, ale také její nezkrotnou energii a představivost. Vytrvalost s jakou krůček po krůčku budovala svůj salon v tolik odlišné zemi i kultuře. Odvahu, kdy za nepřetržitého bombardování města vytvářela dál soustředěně své kolekce. Nejvíce však obdivuji její osobní nasazení, kdy navzdory válečného konfliktu , přepravovala své úchvatné šaty v obyčejných cestovních kufrech přes demarkační čáru.
Madame Matragi se dostala tam, kam se obyčejný smrtelník jen tak nedostane. Do rezidencí a soukromých paláců manželek, dcer a sester králů, emírů, šejchů a ropných magnátů v zemích Perského zálivu.
Tvoří pro ně originálně zdobené velké večerní toalety, svatební a zásnubní šaty.
Navrhuje šperky, věnuje se sklářské tvorbě a čas od času pořádá v Praze exkluzivní módní přehlídky.
Procházela jsem se prostorami kulečníkových a karetních heren Obecního domu v Praze a užívala si tu neskutečnou krásu a tvůrčí atmosféru. A hned dvakrát dokola, protože toho bylo tolik k vidění...
Snad mi madame Blanka Matragi velkoryse odpustí pár autentických fotek z její skvostné výstavy.
na závěr myšlenka z její autobiografie Já jedu dál...
..." Oblečení módní návrhářky je velmi diplomatická záležitost. Jsem sama sobě reklamou na vlastní práci, takže nesmím být oblečena tuctově a nudně. Žádná kopie z módního časopisu. Zároveň ale nesmím popudit nepatřičnou nákladností. Z oblečení se musí poznat, že vím kam patřím. Že se nepřeceňuji ani nepodceňuji "
Moje milé dámy, udělejte si čas na návštěvu výstavy a přeneste se do budoárů skutečných princezen.
Žádné komentáře:
Okomentovat