Prohledat tento blog

neděle 10. srpna 2014

Ručně plisovaná pudřenka

Původně jsem si myslela na korálovou barvu, ale jakmile jsem z regálu vyndala pudrovou "kroutící se šifonovou krajtu" byla jsem ztracená.
Pudrovou barvu miluji, je stejně lichotivá k mé pokožce, jako měkké světlo plamene svíčky při romantické večeři...

Již první položení "pudřenky" na šicí stůl vyžadovalo nekompromisní vyjasnění pozic. Vyzbrojena ostrými nůžkami v rukou  jsem se stala jednoznačně tím, kdo udává tón, směr a rytmus...
  • Než se šifón rozhodl vzpouzet a kroutit, byl bleskurychle rozstřižen na tři stejně široké a stejně dlouhé díly.
  • Následoval zdlouhavý proces ručního plisování: Barevné aranžerské špendlíky fixovaly sklad za skladem do celkového počtu 85 plisů. Po tři večery se třikrát 140 cm široký pruh ručním plisováním smrskl na pouhých 47 cm. Každý zeštíhlený pruh byl ve čtyřech řadách v šířce dílů, kvůli fixaci při žehlení, drobně prostehován.
  • Následovalo žehlení, napařování, žehlení a zase napařování.Ĺátce jsem pravidelně dopřávala i oddechový čas na upouštění páry...
  • Za poslechu Stinga, Gershwina, Vivaldiho a Springsteena jsem ušila sedlo s tvarujícími pasovými záševky. Sedlo jsem vypodložila hustě tkaným nažehlovacím vlizelínem, aby bylo pevnější a nekroutilo se.
  • V levém boku je skrytě všitý 20 cm dlouhý zip.
  • Prvně naplisované díly jsem po celé délce sukně pospojovala, upravila plisy, aby na sebe švy přirozeně navazovaly a našila je jako jeden celek na sedlo.
  • Pomocné stehy v plisovaní byly vypárány.
  • Spodní lem sukně jsem ozdobným stehem olemovala.
                               
  • Nespoutaný šifon začal bojovat okamžitě o vůdči pozici, točil se do protisměru, rozevíral se a skládal dle vlastního návrhu. Pět minut nadvlády jsem mu blahoskloně dopřála...
  • Podruhé jsem pomocným stehováním postavila do latě každý jednotlivý přehyb a naplisovala, do konečné podoby, spodní část sukně
  • Naposledy jsem pečlivě žehlila, napařovala, žehlila, napařovala.

A pak už jsem si slavnostně nalila skleničku bublinek, protože jsem se cítila jako vítěz. "Pudřenku" jsem šila o polovinu kratší dobu než plisovanou kobaltovou sukni a nezažívala u toho žádnou flustraci ani beznaděj.

Život je jednoduše krásný, pocity vítězství opojné. Člověk se na nich může stát brzy závislým....



Přeji Vám, moje milé dámy, bez ohledu na mínění ostatních, aby jste mohly zažívat svá malá vítězství,  co možná nejčastěji...




Žádné komentáře:

Okomentovat